Bezhotovostní společnost? Pozor na rizika!
Přestat platit penězi vypadá na první pohled docela lákavě. Už bychom u sebe nemuseli nosit hotovost, stačilo by vytáhnout platební kartu a zaplatit za všechno zboží a služby kouskem plastu. Digitální svět však má svá rizika: především ztrátu svobody a soukromí. Bezhotovostní společnost může mít dozajista také své kladné stránky, ale na její negativa je potřeba stále upozorňovat. Přesto málokdo pochybuje o tom, že se jednou hotovost stane minulostí.
S přibýváním bezhotovostních plateb hrozí, že lidé budou utrácet více než při placení bankovkami – dnes jde v průměru o nárůst ve výši přibližně 15 %. Foto: Shutterstock
Největším hybatelem bude mladá generace, která pojem svobody a soukromí relativizuje. Stačí nahlédnout naFacebook nebo Instagram, kde řada z nich odhaluje svoje soukromí, pocity a názory. Právě proto nastupující generace bere platby kartou jako samozřejmou součást života, jako službu, která je jednoduše proveditelná a přináší jim pohodlí.
Pojďme připomenout základní úskalí zrušení bankovek. „Vidím v tom rizika hlavně pro obyčejné lidi,“ podotýkáKarel Fillner, propagátor bitcoinu. „Jakmile dáte absolutní svobodu bankám nebo státním institucím nad vlastními penězi, jde o omezení občanských svobod.“
Další nebezpečí bezhotovostní společnosti vnímá i v kontextu současného tištění peněz centrálními bankami. Od listopadu 2013 zavedla Česká národní bankarežim devizových intervencí s cílem oslabit korunu a držet její kurz poblíž 27 Kč/EUR. Od té doby do konce letošního srpna vytiskla peníze v objemu neuvěřitelných 592 miliard korun.
„Každý má možnost vidět, jakým způsobem probíhá otevřená nebo skrytá inflace a centrální banky vyrábějí peníze jak na běžícím pásu,“ dodává Fillner. „Jestliže jsou vaší jedinou variantou bezhotovostní platby, máte velmi omezené možnosti, jak utéct ze systému. Úloha státu není v tom, aby kontrolovala úplně všechno. Ať jsou to naše finance, telefonní nebo emailová komunikace. Kontrolní prostředky má stát už dnes a domnívám se, že je zapotřebí spíš omezovat, než rozšiřovat,“ uzavírá.
Dagmar Krátká