Citát týdne-G.B.Shaw

       "Jako volič si musíte vybrat, jestli budete věřit přirozené stabilitě zlata nebo přirozené stabilitě a inteligenci členů vlády. A při veškerém respektu a úctě k těmto pánům vám radím, aby jste pokud  bude trvat kapitalistický systém volili vždy zlato."

~ George Bernard Shaw
 

Tento slavný citát irského spisovatele a dramatika svědčí o tom, že velice správně chápal podstatu finančního systému v době, kdy mohl srovnávat fungování systému, založeného na zlatu a také pokusů ze systému, který nebyl na zlatu pevně ukotven. Z jeho slov by se měl každý, komu není lhostejná  budoucnost jeho úspor a vůbec jeho budoucnost obecně poučit. Stále zřetelněji je totiž vidět vadný základ současného finančního systému, který je založen na neustálém růstu dluhu.  Růst dluhu ale v současné době už vůbec neznamená zvýšení peněžní zásoby v oběhu, ze které si mohou občané odebírat (vydělávat  svou pracovní činností). Znamená to pouze růst objemu kreditu v systému a k celkové kumulaci úroku. Jak jsme již mnohokrát avizovali, ve chvíli, kdy úrok dosáhne v kumulaci takové výše, že  požere většinu produktivní činnosti (roste rychleji,než se vytvářejí skutečné hodnoty), systém dospěl ke svému konci. Nám se to podařilo a máme již spoustu států, které vykazují vyšší hodnoty dluhu než je hrubý domácí produkt (a to pohlížíme v tomto případě na HDP jako na směrodatný ukazatel, přestože víme, že je složen ze spoustu neproduktivních položek). Mezi světové předlužené giganty patří zejména Japonsko, kde je to již přes 200% a USA mají přes 100%. USA si však zatím mohou tisknout dolar, takže mají možnost na úkor všech ostatních ekonomik se z dluhu tzv."vytisknout". Jenže tato možnost je jim ze strany dalších světových mocností jako je Čína (která je mimochodem již největší světovou ekonomikou v reálných hodnotách) a  Rusko, které by toto zbavení se dluhu přes tištění měny museli dotovat. To nechtějí, a proto vidíme americké bitevní lodě v jihočínském moři a také snahy NATO o rozdmýchání jakéhokoliv konfliktu s Ruskem.

 Vedle toho vidíme zoufalé snahy bankéřů o snižování úrokových sazeb do záporných hodnot proto, že si myslí, že systém jim to zachrání, když donutí lidi, aby se vzdali všech svých úspor (které budou rychle ztrácet na hodnotě a z účtů mizet i nominálně) a peníze opět poslali do oběhu tím, že je utratí.

V tu chvíli zbývá jen strčit peníze pod slamník, čemuž se také snaží banky přes politiky zabránit omezováním hotovosti nebo je vložit do aktiv, které hodnotu drží a nebo také získávají. Musíme konstatovat, že G. B Shaw věděl, o čem mluví.