Eurozóna dnes, Měnová reforma v ČSR

Eurozóna v dnešní
podobě skončí návratem Německa k marce nebo vystoupením Řecka z Eurozóny.
Vzhledem k tomu, že Řekové z Eurozóny vystoupit nechtějí, učiní tak
Německo, které ve spolupráci se zeměmi Beneluxu a Rakouskem vytvoří měnovou
unii, tzv. severní Euro, tj. provedou měnovou reformu. Základním
postulátem úspěšného provedení měnové reformy (výměna starých peněz za
nové) je její absolutní utajení před odbornou i laickou veřejností, a to až do
 dne jejího vyhlášení v médiích.

Praha 18. ledna 2016

Měnová reforma
v ČSR

Z historie víme, že v roce 1953 se záměr nepodařil.
Informace o podmínkách nadcházející devalvace a panika mezi obyvatelstvem se
šířila jako stepní požár. Den před měnovou reformou musel požár hasit v
rozhlasovém projevu i prezident republiky Antonín Zápotocký. Ubezpečil
veřejnost, že následující den měnová reforma nebude. A byla. Kdo měl den před
měnovou reformou na účtu naspořeno 10.000 Kčs, měl následující den jen 200 Kčs.

Když jde do tuhého,
politici musí lhát.

Je-li v sázce ekonomická stabilita státu,
politici (i když to zní paradoxně) jsou dokonce povinni lhát. Pokud by
prezident republiky týden před měnovou reformu oznámil národu pravdu, tj. že
příští týden se budou vyměňovat staré peníze za nové v poměru 1:50, nastal
by ve státě chaos. Lidé by vzali banky útokem. Poté by vzali útokem i obchody,
aby za budoucí bezcenné papírky nakoupili to, co je potřebné k přežití a
časem podléhá znehodnocení (chléb, vejce, benzín, atd.), nebo i to, co zkáze
nepodléhá a uchová si kupní sílu na delší dobu (nemovitosti, zlato, stříbro,
umělecké sbírky, atd.). Obchodníci by okamžitě zvedli ceny o stovky nebo tisíce
procent (nebudou přece přijímat papírky, které budou za týden bezcenné). Pokud
by zvýšení cen bylo úředně zakázáno, obchodníci by na týden stáhli zboží
z prodejních pultů. V obou případech by výsledkem byly prázdné
obchody a ekonomický chod státu by se okamžitě zastavil. Bezpečnostní situace
by v důsledku pouličních nepokojů zkolabovala. Docházelo by
k rabování a ničení majetku.

Ústavní činitelé jsou
tedy povinni myslet dopředu a zajistit, aby k takovým událostem
 nedocházelo. Třeba i milosrdnou lží.

Měnová reforma v roce 1993 (oddělení české koruny od
koruny Československé) byla utajena mnohem lépe. Oficiální dokument o zahájení
přípravy měnové reformy, do kterého jsem měl možnost nahlédnout, nesl datum
roku 1991. Ke spolupráci na měnové reformě jsem byl přizván přibližně 5 měsíců
před jejím provedením. Její vyhlášení 15.1.1993 ke dni 1. 2. 1993 bylo pro
veřejnost dokonalým překvapením.

Měnová reforma v EÚ

Měnová reforma v Eurozóně zůstane až do dne
jejího vyhlášení tou nejpřísněji utajovanou informací. Její ekonomické následky
budou totiž o několik řádů vyšší, než byly dopady měnové reformy provedené na
území České a Slovenské republiky.

Obecně se rozhodnutí o provedení měnové reformy činí
mezi několika vysoce postavenými osobnostmi, které jsou kompetentní
v měnových záležitostech. V každé jednotlivé zemi nepřesáhne tento
počet 5-7 osob. Mezi těmito osobami nemusí být nutně ani všichni nejvyšší
ústavní činitelé včetně prezidenta republiky (panovníka v monarchiích),
předsedy parlamentu apod.

Poté se v rámci přípravy na mimořádné (krizové)
situace vypracuje plán technického zabezpečení. Např. příprava software,
vytištění náhradní měny, náčrt doplňkových legislativních a organizačních
opatření, např. uzavření hranic, vypnutí bankomatů a pozastavení elektronického
platebního styku. Legislativní "pokrytí" je obvykle předem
obsaženo v zákonech o mimořádných situacích formou zmocňovacích kompetencí
pro vybrané osoby.

Pak stačí jen "zmáčknout tlačítko", tj. učinit
nevyhnutelné politické rozhodnutí a oznámení veřejnosti. Organizačně je možné
hlavní část měnové reformy uskutečnit v průběhu několika dní, např.
v době prodloužených víkendů (sobota, neděle, státní svátek).

Pokud se proces týká několika zemí Eurozóny, probíhá
příprava na národní úrovni samostatně. Politické rozhodnutí ("zmáčknutí
tlačítka") se uskuteční při osobním setkání reprezentantů jednotlivých států.

Příprava na změnu

Rozhodnutí Německa připravit se po technické stránce
na vystoupení z Eurozóny padlo zřejmě již po pádu americké investiční
banky Lehman Brothers. "Technická" příprava na měnovou
reformu byla na jaře 2010 v plném proudu. Byly otevřeny dvě nové státní
tiskárny cenin, kapacita pro tisk peněz se více než ztrojnásobila, výroba
papíru určeného k tisku bankovek a výroba kovových ochranných proužků na
bankovky se ztrojnásobila.

Od roku 2010 se v Německu vytváří silné
informační pole (podvědomá příprava veřejného mínění na měnovou reformu), které
nadále posiluje. Účtenky v německých obchodech a restauracích uváděly do
konce roku 2009 pouze údaj v EUR. V období únor-duben 2010 se na
všech účtenkách v Německu objevil i nový údaj, přepočet na německou marku.
 Více než polovina Němců požaduje návrat k marce a jejich počet v
čase roste.

Severní Euro (zóna)

Od roku 2012 se čeká jen na záminku pro nepříjemné
politické rozhodnutí. Ekonomický efekt z Eura a Eurozóny byl zatím pro
Německo, Holandsko, Rakousko, Belgii i Lucembursko stále velmi výhodný. Situace
ve finančním sektoru Eurozóny je však alarmující (viz. evropská legislativa
umožňující konfiskaci vkladů v bankách, platná v EU od 1. 1. 2016).
Proto je nutno mít připravený plán pro vznik optimální alternativní měnové
zóny. Od roku 2010 nese označení "severní Euro (zóna)". Již 3. 5. 2010 sdělil
prezident ČR Václav Klaus pro týdeník Euro, že by souhlasil se vstupem ČR do
optimální měnové zóny (Německo, Rakousko, Holandsko).

Malý Schengen

Jak jsem již uvedl, podmínkou měnové reformy je
uzavření hranic a dočasné přerušení elektronického platebního styku. Aby bylo
uzavření hranic legální, musí být nejdříve připraven plán na uzavření hranic
budoucí "severní Euro-zóny". A tím má být "malý Schengen" (Německo, Holandsko,
Rakousko, Belgii i Lucembursko). Mediálně jej západní politici zdůvodňují
odporem států Visegrádské 4 přijímat migranty. Proč je tedy z "malého Schengenu" vyňata Francie, Itálie, Řecko, Španělsko, Portugalsko, Finsko a Slovinsko,
které odpor proti migrantům oficiálně nemanifestují? Odpověď je jednoduchá.

Nejde o migranty, ale
o měnovou zónu.

 A do ní ekonomicky "nepasují" státy jižní Evropy, které navíc nejsou schopné zabránit přílivu migrantů.
Slovinsko sice postavilo plot, ale do Eurozóny se dostalo s pomocí
zfalšovaných statistických dat. Ve Francii se zase schyluje k vítězství
pravicových i levicových stran odmítajících současnou politiku Evropské komise
v oblasti měnové, hospodářské, zahraničně-politické, kulturní i imigrační
politiky.

Přijetí České republiky, Dánska a Finska je "plánováno" až ve druhé etapě. Nemusíme být jasnovidci, abychom si dokázali
představit, že podmínkou přijetí nových členů (tj. "severní
Euro-zóny") bude nově spojováno
s odsouhlasením trvalého mechanizmu pro přerozdělování migrantů
v rámci "malého Schengenu".

Severní euro kryté
zlatem?

Státy "malého Schengenu" mají vysoký podíl
zlata na devizových rezervách (Německo 67,7%, Holandsko 56,5%, Rakousko 43,5%,
Belgie 33,9%, Lucembursko 10,5%). Shodou okolností jsou to právě tyto státy,
které se v předchozích letech rozhodly repatriovat zlato ze zahraničních
do domácích depozitářů. Všechny jsou úspěšné, exportně orientované země. Z tohoto důvodu pro ně není nutností mít měnu krytou zlatem.

Tak proč tedy? Nabízí se jediný
důvod. Devizové rezervy ve zlatě by měly sloužit jako pojistka pro případ
náhlého kolapsu exportu. Pokud by např. zkolaboval německý export do USA nebo
Číny, tvrdě to zasáhne i český export do Německa. Z tohoto úhlu pohledu se
jeví podíl zlata na devizových rezervách státu v ČR na skandálně nízké
úrovni. Podle poslední statistiky World Gold Council se Česká republika dělí o
jedno z posledních míst na světě společně s Republikou Trinidad a
Tobago.

Přiznání šéfů

Významné osobnosti Německa, Holandska a Lucemburska
vytvářejí informační pole, tj. přípravu veřejnosti na budoucí události, o nichž
je zřejmě již rozhodnuto. Předseda Eurozóny a holandský ministr
financí Dijsselbloem v rozhovoru pro německou televizi RTL přiznal
v listopadu 2014, že holandská vláda se připravila na vystoupení
z Eurozóny: "Plán z léta 2012 obsahoval jako krajní
možnost i návrat ke guldenu jako národní měně". Dále ocenil, že plán
zůstal před veřejností utajen, jinak by to zvýšilo paniku na finančních trzích.
Pokud je to tak tajné, proč to vybreptal? Proto, aby si veřejnost postupně
zvykla na to, že zhroucení Eurozóny není nemožné a vláda i centrální banka
se tím zabývaly.

Rok poté (25. listopadu 2015) již šéf Evropské komise Juncker přitvrzuje rétoriku: "Jednotná měna nedává smysl, pokud padne Schengen." a "Schengenský systém je částečně v kómatu."

Šéf Evropské komise nás tedy připravuje na to, že
Eurozóna zemře proto, že zkolabuje Schengen. A Schengen zkolabuje, pokud budou
Evropané chránit své hranice před migranty.

Z logiky věci je zřejmé, že pravděpodobnost
krachu eura je rovna pravděpodobnosti, že státy budou chránit své hranice před
migranty. Je to skvělé, je to jisté. Alespoň máme dostatek času se na rozpad
Eurozóny připravit. Nejdříve musí právně skončit Schengen, v ten samý den
vznikne "malý Schengen", a teprve poté
zkrachuje Eurozóna.

A aby byl pan Juncker
správně pochopen, německá kancléřka Merkelová prohlásila 11. ledna 2016
v Mohuči, že uzavření hranic v rámci Schengenu znamená konec eura.

Korunu všemu dal německý ministr financí Wolfgang
Schaube, který prohlásil 15. ledna 2016, že konec Eurozóny může
nastat během několika dnů.

Pavel Fabini